Jak se kde obvykle učí

Obvyklé jsou asi tři možnosti, jak se učit hrát na kytaru. Základní umělecká škola, kurzy ve volnočasových zařízeních (domy mládeže, kulturní střediska) či u jednotlivců, nebo jako naprostý samouk s případným sbíráním zkušeností od kamarádů, kteří hrají o chvíli déle. Každá z nich má své výhody i nevýhody či dokonce rizika.
  1. kytara1Základní umělecké školy
    Výhody jsou v tom, že v nich obvykle učí lidé alespoň s nějakým vzděláním v oboru, který učí, tedy často absolventi konzervatoře či dokonce vysoké školy uměleckého směru. Dá se u nich očekávat, že mají přinejmenším slušně zmáknutou techniku hry od samotného držení nástroje. To je velmi důležité a ve zbývajících dvou způsobech tohle chybí. Špatná technika pak zabrzdí i hráče, který má potenciál být geniálním. Pak snad ještě pravidelnost, která je ovšem povinností. Tím ovšem obvykle výhody končí.
    Nevýhody jsou tyto: Nejdříve vás donutí kreslit jakési imaginární obrazce a přikládat jim významy, o nichž nevíte vůbec nic. Těm obrazcům se říká noty a tomu ostatnímu hudební nauka. Nutit to dokonce i malým dětem předškolního věku je stejně nesmyslné, jako učit je čínské písmo a chtít po nich, aby uměly čínskou gramatiku. Dle mého názoru by to mělo být trestné :-))
    Za podobný nesmysl pokládám stovky hodin strávených tupým přehráváním stupnic nahoru a dolů předepsaným prstokladem, místo hraní si muziky od jednodušší ke složitější s tím, že si každý musí (s případnou pomocí či radou zejména v začátcích) sám hledat vhodné prstoklady, aby se mu to hrálo pohodlně a dobře.
    Neposlední nevýhodou bývá i neskonalá nuda.
  2. Domy dětí a mládeže, kurzy v kulturním středisku apod.
    Výhodou je větší pravděpodobnost, že tam bude někdo, kdo zaujme svým lidským přístupem. Kdo člověka nadchne pro hraní, protože se tam spíš hrají písničky, kvůli kterým většina lidí na kytaru hrát chce.
    Nevýhodou je naopak to, že jsou to většinou nadšenci, kteří se to taky naučili sami, od kamarádů, nebo v podobných zařízeních. Mají v drtivé většině případů špatnou techniku hry a vůbec se o to nestarají. Ta technika je ovšem jedna z brzd jejich kvalitnější hry.
  3. Samouci
    Je to trochu podobné, jako v předešlém bodě, jen je to z velké části samotářská záležitost. Zkušenosti se berou od kamarádů, z příruček, z internetu. Bohužel všechny tři zdroje bývají v drtivé většině případů nevalných kvalit, takže se člověk naučí spoustu kravin.
    Výhody: Hrají, kdy chtějí, nemusejí čekat na další hodinu. Hrají to, co chtějí, ne co jim kdo naordinuje. Netrápí se ani naukou, ani správnou technikou.
    Nevýhody: Hrají, když si vzpomenou, což může být jednou za rok. Hrají to, co chtějí, což mohou být pitomosti ze špatných zápisů či od špatných hráčů. Netrápí se ani naukou, ani správnou technikou, což je do budoucna jejich velkou brzdou.